Po vzniku samostatného československého státu dne 28.října 1918 se snažilo tehdejší politické vedení země zabezpečit obranu Československé republiky. Prvním schváleným dokumentem, který vymezoval právní pojmy k obraně vlasti, byla Prozatímní ústava, která byla schválena ještě v roce 1918. První zákon o obraně byl přijat v roce 1936. Tento zákon stanovil úkoly při obraně státu jak v době míru, tak i v době války. Branná politika zahrnovala přípravu branné moci, diplomacii, mobilizaci lidských materiálních zdrojů, politickou, osvětovou a morální přípravu. Na území Československé republiky tehdy působila zemská velitelství, která měla ve své podřízenosti mimo jiné i Doplňovací okresní velitelství.
V období po ukončení 2. světové války do začátku 90-tých let minulého století byla branné politice věnována velká pozornost. V roce 1949 byl přijat Národním shromážděním ČSR branný zákon ČSR 92/49 Sb., který byl několikrát novelizován a jeho poslední úplné vyšlo ve sbírce zákonů pod pořadovým číslem 121/1978 Sb. Tento zákon definoval úkol, složení a organizaci ozbrojených sil, brannou a odvodní povinnost občanů, služební povinnost vojáků a povinnost příslušníků veřejných ochranných sborů k brannosti státu. Zavedením branné povinnosti se stalo nutností vytvoření orgánu, který by koordinoval a řídil veškerou činnost v této oblasti. Bylo využito rozdělení republiky na kraje a vznikl vojenský řídící orgán na krajské úrovni - Krajská vojenská správa (KVS). Tato existovala do konce roku 1992, tj. do rozdělení České a slovenské federativní republiky na dva samostatné státy.
V období od 1. ledna 1993 po rozdělení státu prošla branná legislativa našeho státu velmi náročným vývojovým obdobím a vyvrcholením celého tohoto procesu bylo přijetí 5 základních "vojenských" zákonů Poslaneckou sněmovnou ČR na svém zasedání dne 14. září 1999. Byly to tyto zákony:
Zákon č. 218/1999 Sb. o rozsahu branné povinnosti a vojenských správních úřadech (branný zákon),
Zákon č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky,
Zákon č. 220/1999 Sb. o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze,
Zákon č. 221/1999 Sb. o vojácích z povolání,
- Zákon č. 222/1999 Sb. o zajišťování obrany České republiky.
Všechny tyto zákony vstoupily v platnost 1. prosince 1999. Upravují obranu státu jako komplex politických, ekonomických, sociálních, právních a dalších opatření pro zabezpečení připravenosti k obraně před napadením, k ochraně obyvatelstva a hodnot státu, k nedělitelnosti území a komplexně i realizaci všech nových opatření. V těchto nových legislativních opatřeních je zohledněna i problematika nevojenského ohrožení a použití části ozbrojených sil k řešení krizí v zahraničí.
Pro obranu státního území je nutné již v míru budovat, udržovat a opravovat infrastrukturu, tedy objekty využitelné pro obranu (produktovody, dopravní síť) bez rozlišení, zda jde o objekty vojenské nebo civilní pro vojenské využití. Zároveň je nutností organizovat přípravu a činnost lidských zdrojů pro případ různých druhů ohrožení. Proto již v minulosti existovaly a i v současnosti existují orgány, jež se tímto problémem zabývají.
Po rozdělení republiky jsou bývalé Krajské vojenské správy postupně transformovány na Vyšší doplňovací velitelství, která jsou v roce 1995 zreorganizována a jako následnické organizace vznikají v jednotlivých bývalých krajích Velitelství územní obrany.
Situace v Hradci Králové: Jedním z posledních velitelů hradecké KVS byl plk. Ing. Stanislav NĚMEC. Jeho nástupcem se stal plk. Ing. Jiří MARTINŮ, za jehož velení byla KVS transformována na Vyšší doplňovací velitelství (VDV).
V říjnu 1995 došlo k reorganizaci VDV a byla zahájena výstavba Velitelství územní obrany (VeÚzO). Do funkce velitele byl ustanoven plk. Ing. Jiří KUCHAŘ. Po jeho odchodu byl výkonem této funkce pověřen náčelník štábu pplk. Ing. Václav ŠPAČEK. Dnem 16. 10. 2000 byl do funkce velitele 25. Velitelství územní obrany ustanoven plk. Ing. Jaroslav HLAVATÝ.
Působnost tohoto velitelství ve všech strukturách a podobách byla hlavně v rámci tehdejšího Východočeského kraje. Podřízenými útvary byly Okresní vojenské správy (OVS) v Chrudimi, Hradci Králové, Jičíně, Náchodě, Pardubicích, Rychnově nad Kněžnou, Svitavách, Trutnově, Ústí nad Orlicí, Posádkový komplet Jičín (PKÚO) a několik samostatných strážních jednotek.
V polovině roku 1999 byly předány OVS Kutná Hora, OVS Kolín, OVS Mělník, OVS Nymburk a OVS Mladá Boleslav do podřízenosti 21. VeÚzO Praha a OVS Semily pod velení 24. VeÚzO Ústí nad Labem a do podřízenosti 25. VeÚzO Hradec Králové byly převzaty OVS Svitavy, OVS Ústí nad Orlicí a OVS Chrudim od 27. VeÚzO Ostrava. Podřízené OVS byly na základě přijetí Zákona číslo 218/1999 Sb. O rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (Branný zákon) přejmenovány k 1. 12. 1999 na Územní vojenské správy (ÚVS).
Zákon č. 218/1999 Sb. O rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon) byl do současné doby 4x novelizován. Tyto novely "branného zákona" reagovaly zejména na vývoj státoprávního uspořádání České republiky. Na území Královéhradeckého kraje došlo k následujícím změnám:
v průběhu roku 2002 bylo na území Královéhradeckého kraje 5 územních vojenských správ (ÚVS) se sídlem v bývalých okresních městech (HK, JC, NA, RK a TU). Územní vojenské správy v Náchodě, Rychnově nad Kněžnou a v Trutnově byly koncem roku zrušeny a k 1. lednu 2003 vznikaly integrované územní vojenské správy v Hradci Králové a v Jičíně, které dále zabezpečují výkon státní správy v oblasti obrany ČR takto: ÚVS Hradec Králové pro teritorium bývalých okresů HK, NA a RK, ÚVS Jičín pro teritorium JC a TU,
- 25. velitelství územní obrany v Hradci Králové bylo zrušeno a k 1.lednu 2003 bylo vytvořeno 13. Krajské vojenské velitelství.
Od 1. 1. 2005 nabyl účinnosti zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (Branný zákon). Zároveň byly tímto zákonem zrušeny územní vojenské správy (na teritoriu Královéhradeckého kraje to byly ÚVS Hradec Králové a ÚVS Jičín). 13. Krajské vojenské velitelství bylo přejmenováno na Krajské vojenské velitelství Hradec Králové a současně převzalo povinnosti spojené s výkonem státní správy I. stupně za zrušené ÚVS. Funkci ředitele KVV zastávali postupně plk. Ing. Jaroslav HLAVATÝ, plk. Ing. Václav ŠPAČEK, plk. Ing. Karel FILIP, Ph.D. a od 1. 6. 2020 stojí v čele ředitel plk. gšt. Ing. Tomáš RAK, Ph.D., MBA.
K 1. červenci 2013 bylo KVV Hradec Králové v rámci reformy AČR reorganizováno do nové organizační struktury na snížených počtech.
K 1. dubnu 2018 bylo KVV Hradec Králové převedeno do podřízenosti nově vzniklé Sekce plánování schopností ministerstva obrany.
K 1. lednu 2021 bylo KVV Hradec Králové předáno do podřízenosti Velitelství teritoria se sídlem v Táboře.
